Behind my smile is a hurting heart. Behind my laugh, I´m falling apart. Look closely at me and you will see, the person I am.... isn´t me... ^^

S "BOHEM"

30. srpna 2007 v 11:12 |  Povídky - Jednodílné
Pozor ... podle pravdivé události ... až na to , že stále žiji ;o)
Smutně tam seděla a psala . Psala poslední dopis . Poslední dopis co byl adresován právě ji . Jediné duši co chápala její utrpení . Jediné duši , co k ní cítila obrovskou nenávist . V dopise co psala bylo …
Promiň . Byla to moje chyba . Nezlob se na mě . Už nikdy . Nikdy to neudělám . Přísahám . Chtěla jsem Tobě , jako jediné říci své " s BOHEM "
Tobě , jakožto své jediné a věrné kamarádce .
Sbohem Marci .
Sbohem na vždy …
Však Miky nevěděla jestli bude Marcela vůbec číst ten dopis . Nevěděla vůbec jestli ji bude chybět . Nevěděla vůbec nic . Věděla jen , že její nenávist k ní je opravdu velká , a nevěděla jak to má odčinit .
Dalších promarněných 10 minut . Promarněných 10 minut psaním posledního dopisu , a čekáním u telefonu . Doufala , že snad zavolá . Doufala marně . Doby co spolu byly po škole 3-4 hodiny po telefonu nebo na internetu , jsou dávno pryč . Do toho ji ještě otravovala její matka , kterou strašně začínala nenávidět . Vždy byl důvod k hádce … Její blbé kecy že kdyby to byla její kamarádka , nevykašlala by se na ni . Ale ona se nevykašlala . Marně doufala že bude opět všechno dobré . Doufala , že je to jen přelud …
Strašně ji chtěla zpátky , ale zároveň se ji strašně bála . Strašně chtěla ještě jednou okusit , jaké to je mít na blízku přítele . Strašně ji chtěla zpět .
Věděla moc dobře , že chyba je na její straně . Věděla , že kdyby se to nestalo , mohla mít přítele na život a na smrt . Mohla mít skupinu a životní naplnění . Mohla mít kluka o kterém snila . Mohla být šťastná . Mohla být s ní .
Seděla v koutě a v očích měla slzy . Seděla tam , a pořád se jí omlouvala . Ale ona ji neslyšela . Podle své spolusedící měla stanovená jistá pravidla , kterýma se měla řídit .
1) Když osloví někoho , aby ji něco podal , nesměla by jí to podat ani tehdy , kdyby to leželo přímo vedle ní .
2) Když se někoho na něco zeptá , nesmí odpovědět . Ani kdyby to věděla
3) Když řekne holkám dobré ráno , nesmí reagovat … Neřekla to pro ni .
4) Když něco udělá , a jí se to nebude líbit , nesmí jí to říct . Protože pro ni ta osoba prostě neexistuje
Tyto 4 zásady ji bodaly u srdce . Každý její pohled byl jako tisíce nožů . Ale kdyby si mohla vybrat . Radši ty nože než její pohled šedýma očima .
Vzpomínala na chvíle , strávené s ní . Vzpomínala na chvíle , co bývala šťastná . Vzpomínkami a měkkou ocelí kloubila rány , a pomocí krve vypouštěla utrpení .
Její život z ní utíkal stejně rychle jako naděje , že by byly někdy opět spolu .
Když umírala , měla před očima jí a svou životní lásku . Loučila se s nimi …
Poslední odejmutí , poslední nádech , poslední kapka krve , a její poslední slova …
" S Bohem Marci "
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.