Behind my smile is a hurting heart. Behind my laugh, I´m falling apart. Look closely at me and you will see, the person I am.... isn´t me... ^^

Das letze streichnolz

30. srpna 2007 v 11:17 |  Povídky - Jednodílné
Tento příběh je o dívce jménem Daniela , která se rozhodla postavit se své nevlastní matce ... Její úkol nebyl lehký … Ale někdy je lepší se postavit rodině pro svobodu . Nikdo z nás nechce žít jako otrok ješitnosti , aroganci a nenávisti . Je na čase si uvědomit , že každý z nás si zaslouží víc než jen otročit jako Daniela … Buď mě jako ona , a postavte se nenávisti … Ne jen za sebe … ale i za ty slabší …
Das Letze Streichholz
Zase sama seděla v pokoji , a v ruce držela porcelánovou panenku , co ji dal otec k narozeninám . Bylo to to jediné , co ji zůstalo jako vzpomínka na otce , který byl pořád na cestách v zahraničí . Panenka měla klobouk , a dlouhé vlasy sčesané do uzlu . Její výraz v obličeji byl přívětivý . Moc ji připomínala matku . Zemřela když bylo Daniele přesně 5 let .
Vzpomínala jak seděli každý večer v hale u okna , a česala ji vlasy … Mívala na sobě dlouhé červené šaty s černým lemem … Ty měla Daniela nejraději . Nikdy nezapomene na lesk jejich očí , když ji vyprávěla pohádky . Ze vzpomínek ji vytrhlo hlasité cvaknutí dveří . Vyběhla na chodbu ze svého pokoje , a naklonila se ze zábradlí , aby viděla jestli opravdu přijel domů její otec . Jenže v hale nebyl nikdo jiný než koťata spící na lavici . Hala byla úplně osiřelá . Sklopila hlavu , a vydala se zpátky do pokoje . V údivu se zastavila ve dveřích pokoje …. Na posteli seděla její nevlastní sestra Sarína , a v ruce měla její porcelánovou panenku . Sarína se podívala na Danielu tím nejškaredším pohledem a řekla … " Takový dárek ty si nezasloužíš …" Daniele se sevřelo srdce … Bylo ji jako kdyby řekla … " Nezasloužíš si žít …"
" Né … prosím …" než to Daniela dořekla , vyletěla porcelánová panenka do vzduchu , a jako by se čas zpomalil … Jako by se s ní panenka chtěla ještě rozloučit … A potom jako by se čas opět zrychlil , a panenka spadla na zem , a roztříštila se na malinké kousíčky . Netrvalo dlouho a přiběhla Marcharieta . Byla to její nevlastní matka … Její Macecha …
" Neumíš si ničeho vážit !!! Proč jsi to rozbila !!! To nebylo hezké !!! "
Daniela sklopila hlavu , a poslouchala jak se Sarína posmívá … " Hned to ukliď … A potom nám pojď udělat snídani !!! " Dodala Macecha , a namyšleně odešla .
Co ji zbývalo . Vše uklidila , a vydala se do kuchyňky .
"Danielo ?" … bez odpovědi … " Danielo !!!" zakřičela Marcharieta …
" Ano paní ?" Zeptala se potichu Daniela . " Dones nám čaj ! " Přikázala si opět Marchariet .
Daniela poslušně dala na keramický podnos konvici s čajem , a hrníčky s cukřenkou . Marcharieta měla dvě děti … Sarínu , a Samuela . Samuel dělal Daniele stejné naschvály jako Sarína .
Daniela sebrala podnos , a vykročila ke stolu . Procházela kolem Saríny , která se na ni podívala zlostným pohledem , a když procházela kolem Samuela , najednou se Samuel odsunul i s židlí , a Daniela i s podnosem skončila na zemi . Horký čaj provoněl celou místnost … Po celém domě se rozléhal škodolibý smích . " Hned to ukliď ! " Řekla se smíchem Marcharieta . Daniela sbírala střepy na zemi , a Marcharieta se zvedla od stolu , a odešla do kuchyňky … " Danielo ! Pálíš si tady jídlo ! " Bylo poznat že měla radost …
" Co sis uvařila , to taky sníš …" Donesla ji spálené jídlo na talíři , a posadila ji za talíř .
" Dobrou chuť …" Popřála ji Sarína … Když Daniela spálené jídlo dojedla , bylo ji strašně .
Už toho měla dost . Zvedla se od stolu , posbírala nádobí , a se sklopenou hlavou odcházela do kuchyňky , že po snídani uklidí . Posměch jejich nevlastních sourozenců se ji nelíbil . Sotva vešla do dveří , Marcharieta ji přikázala ... Až to uklidíš , půjdeš vyprat povlaky ... A důležitě odešla . Zůstala tam sama . Byla za to ráda . Nebylo ji dobře , protože jedla to spálené jídlo . Když v kuchyni skončila , nešla ani do pokoje ... Ale pomalu se sklopenou hlavou se vydala do prádelny . Zastavila se v hale u obrazu svého otce a v tichosti řekla ..." kdyby si věděl tatínku ..." ... Do oči se ji nahrnuly slzy . Se slzami v očích pokračovala svou cestu . V prádelně byli na hromadě naházené bílé povlaky . Sotva je namočila do vody , oběvila se před vaničkou Sarína s tmavě modrým předmětem v ruce . Sarína se pousmála , a ukázala Daniele onen předmět . Byla to lahvička inkoustu z otcovy pracovny . ..." Neé ..." Prosila ji zoufale Daniela . Ale Sarína lahvičku otevřela , a vhodila ji přímo do vody k bílému prádlu . ¨
" Mami !!! Sarína obarvila prádlo !!! ..." Zaznělo domem ... Než se nadály , byla tam opět Marcharieta . " Co ???!!!.." Chytla Danielu za ruku , a odvedla do sklepa . " Tady budeš zbytek dne , dokud nepůjdeme spát !!!" ... A zavřela dveře . Ve sklepě byla hrozná zima , a tma . Jediný proužek světla osvěcující Daniele den , byl skrze klíčovou dírku . Daniela brečela ,a opět vzpomínala , jaké to bylo žít se svou matkou a otcem dohromady . Vzpomínala na její pohádky . Takhle ousko ji ještě nebylo ...
Byla už skoro půlnoc . Daniela opatrně otevřela dveře , aby skřípáním nikoho nevzbudila .
Nevěděla kde se to v ní bere ale ... Posbírala jim všechny věci ,a vynesla je před dům . Skoro všechno oblečení ... Všechny fotky .... Všechny osobní věci ... Polila je petrolejem , a šla dovnitř do haly ke staré skříni kde měl otec sirky když podpaloval Oheň v krbu . Vytáhla krabičku od zápalek , zaštěrkala sní a zjistila , že prázdná není . Otevřela ji ... Byla tam poslední zápalka . Její poslední naděje ... Vyběhla na dvůr kde měla všechny jejich věci naházené na hromadě . Škrtla zápalkou , a podpálila všechny věci . Cítila úlevu . Ze srdce ji spadl obrovský kámen . " Kdyby tohle věděl můj otec ... Stála tam , a dívala se na plameny šlehající do výšky . Z dálky od dveří domu slyšela " Nééé ... co to děláš ..."
Marcharieta a její nevlastní sourozenci vyběhli na dvůr a křičeli ať toho nechá ...
Z ničeho nic skřípla brána , a do dvora vjelo černé auto ... Všem ztuhl výraz v obličeji pozorujíce muže vystupujícího z auta .Byl to Danielin otec . Konečně se vrátil z cest .
Další den ráno vyslýchal Danielu co se vlastně stalo . Daniela bez váhání řekla , co se všechno odehrávalo . Vyšli z pokoje , a Danielin otec řekl , že by bylo nejlepší vyprovodit je ke dveřím . Daniela měla úsměv na obličeji ... Po dlouhé době se mohla svobodně zasmát . Byla svobodná a volná ... Konečně byla šťastná ...
Das letzte Strechholz (2006)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.